Mé první setkání s Pole dance
Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že člověk ví do čeho jde, moje první zkušenost mi ukázala, že jsem neměla ani zdaleka představu. Navštívila jsem šedesátiminutový workshop, kde mě lektorka učila úplné základy. Od správného úchopu tyče, přes posilování a zpevňování svalů a také techniku šplhání na této vertikální tyči. Už při prvním „náskoku“ na tyč zjistíte, že to klouže, bolí, také se vám začíná lehce odírat povrch pokožky, jak se snažíte každým kouskem těla na tyči udržet a nesklouzávat dolů. Po této první zkušenosti jsem byla tak vyčerpaná, že jsem tento sport další rok a půl nevyhledávala.
Pak ale přišla změna. Viděla jsem taneční vystoupení mladých žen, které navštěvují lekce Pole dance a nejsou žádné profesionálky. I přesto, že toto vystoupení mělo chyby, příběh byl tak dojemný a krásný, že jsem se rozhodla, že tohle bych chtěla umět také. Tentokrát už jsem věděla do čeho jdu, a tak jsem se přihlásila na letní dvouměsíční kurz s tím, že to prostě zvládnu nějak po svém.
Přišla první lekce a měla jsem naprosto jiný pocit, než tomu bylo poprvé, co jsem si tyč vyzkoušela. Hodina mě bavila, bolest jsem překonávala s radostí a nedělalo mi to problém. Hned na první lekci jsem správnou technikou vyšplhala až na vrcholek tyče, naučila jsem se 3 základní jednoduché prvky – sedět na tyči bez držení, stojku o tyči a prvek zvaný Medvídek. I přesto, že mé podání nebylo dokonalé, zvládla jsem vše s nadšením a natěšením na další lekci.
Pole dance je skvělý sport, který dokáže úžasně formovat nejen tělo, ale také mysl. Když se dostatečně obrníte a připravíte se na to, že budete překonávat bolest, otěr kůže a nepříjemné klouzání, pak Vám budou odměnou překonané vlastní hranice na každé jednotlivé lekci, a to Vás jednoduše žene dál tak, že prostě nemůžete zastavit. Pozor – Pole dance je vysoce návykový.